Ken Ludwig "LO STUPENDO"
Brno, KC Semilasso

Agentura HARLEKÝN uvádí komedii Kena Ludwiga

ukázka

více informací o hře

foto "LO STUPENDO"

 

 

z ohlasů diváků a pořadatelů

 

Více informací o této komedii v přílohách 

a na  www.harlekyn.cz  

 

 

Hlas kritiky k prvnímu uvedení
„Jak známo, byla tato komedie pana Ludwiga, specialisty na zábavu, objevena na americkém venkově a dostala se okamžitě do West Endu, aniž prošla Broadwayí. David Gilmore (ředitel)a Andrew Lloyd Webber měli k této hře důvěru a snadno lze odhadnout proč. Svižný sled zápletek plyne lehce v typicky komediálních situacích: záměna osob, maření záměrů, přesně do sebe zapadajících omylů a náhodných shod. Nejlepší na tvorbě pana Ludwiga je kombinace tradiční změti komických zápletek s americkou sevřeností stavby komedie. Možná, že pro neobvyklou povahu a záměrně muzeální atmosféru je konečný efekt hry mnohem víc zábavným odreagováním,  než nevázaným nekonečným veselím, které by vás možná potěšilo v opravdové frašce.“   

(Úryvek z kritiky Martina Hoyla v Plays and Players, květen 1986)

 

 

KEN LUDWIG  A  JEHO  NEJSLAVNĚJŠÍ  HRA

Stala se jednou z nejpopulárnějších komedií posledního desetiletí. Dočkala se více než 200 inscenací na celém světě, více než rok se hrála na Broadwayi, v Londýně a v Paříži.

Byla přeložena do 16 jazyků a provozována v téměř 30 zemích.

Ludwig se stal slavným autorem a každá jeho hra znamená úspěch, proslulost Lo Stupenda však doposud žádná z jeho komedií nepřekonala.

 

Člověk  v  prekérní  situaci .....
    Situace frašky jsou v jistém smyslu mezní; nejde sice o základní otázky života a smrti, o klíčová dilemata etická a existenciální jako v tragédiích a velkých dramatech, ale    v měřítku malého všedního života - který je doménou frašky - představují závažné a zásadní vyšinutí z normálních mezí a vazeb. Hrdina frašky, nejméně hrdinský hrdina všech hrdinů, je nicméně schopen vyvíjet vpravdě hrdinskou aktivitu, aby se dostal ze situace, do níž byl proti své vůli a doslova „vržen“.

    To je jeho počáteční nevýhoda: moment překvapení, s nímž souvisí i jisté zpoždění, jež pak bude dlouho marně dohánět. Výchozí danosti se komplikují příchodem nových postav, obvykle těch, jejichž příchod je nejméně žádoucí, a ve chvíli nejméně vhodné. Do hry jsou zatahovány i postavy, které s ní mají pramálo společného: asi jako v pověstných bitvách se šlehačkovými dorty z filmových grotesek. Fraška nezná pouhé diváky. Epizodní nebo vedlejší, nezúčastněná postava se může chvíli bavit na účet postiženého, ale dříve než se nadá, je rovněž polapena do zápletkové sítě a vystavena všem nebezpečím situace.

    Podle (pro frašku charakteristického) zákona schválnosti přibývají stále nové a nové komplikace počátečního stavu, sotva jedno nebezpečí zmizí, objeví se další, ještě horší, vychází najevo to, co mělo zůstat utajeno a naopak. Hrdina jedná, pózuje, vymlouvá, vymýšlí, vysvětluje, lže a zdůvodňuje, skrývá se doslova i obrazně, ale vždy marně, kombinuje, manévruje a taktizuje…..

    Fraška je nejfatálnější ze všech dramatických žánrů, je královstvím náhody, škodolibé a zlomyslné, říší,

kde platí zákon schválnosti. Řetěz náhod a nedorozumění funguje jako obludný situační mechanizmus, jímž je hrdina manipulován, jehož chod se marně snaží pochopit, aby udržel krok. Vývoj zápletky je založen na rozporu: fatalita kontra aktivita. Tento boj se dlouho ukazuje jako beznadějný, veškerá iniciativa je neúčinná, ale končí přece vítězstvím oběti - člověk posléze z moci mechanizmu vyvázne. Vyváznutím se naplňuje smysl dění: cílem honičky je dohánění, cílem pohybů v bludišti - nalezení východu.

    Svým divokým humorem, odvážným balancováním na choulostivé hranici trapnosti, neomalenou plebejskostí spojenou s jistou dávkou sprostoty a drastičnosti, bezohledně otevřeným a zároveň naivním postojem

k tabuizovaným jevům společenského života fraška uvolňuje tíživé napětí, jež vzniká vždy tam, kde jsme

z nejrůznějších důvodů nuceni držet různé věci pod pokličkou. Primitivnost frašky (marně maskovaná důmyslností technických postupů) má v sobě něco osvobodivého. Soudím, že fraška je zdravý žánr.       

Zdeněk Hořínek: O divadelní komedii (Anatomie frašky - úryvky)  Pražská scéna, 2003

 

"LO   STUPENDO"                                                                                                                                                                    

Z OHLASŮ DIVÁKŮ A POŘADATELŮ

Úkol pobavit diváky herecký ansámbl bezezbytku splnil. Divadelní podzim 2007 v České Třebové začal opravdu zvesela…...

Děkujeme za nádherný pocit z  představení u nás v Ostravě…  (2008)

Vynikající výkony herců přinesly divákům skutečně lahůdkový nedělní zážitek...  (Třebíč 2007)

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Sent: Tuesday, November 28, 2006 8:58 AM

Subject: RE:poděkování

 

Přeji Všem krásný den a chci poděkovat  za krásný zážitek z krásně zahraného představení u nás v Ostrově dne  24.11.2006. Nádhera,  já i moji přátelé jsem šli domů s povznášejícím pocitem něčeho krásného. Chodíme na každé divadlo, které  u nás pražské scény hrají, ale toto divadlo bylo  nádherné. Pohladilo duši  a hned  ty starosti, co má každý člověk, byly pryč. Ještě jednou velké díky panu Vydrovi, panu Skopalovi, Zlatě Adamovské, Petře Postlerové, p.Vránové, no prostě Všem hercům, kteří nám zahráli takovou krásu.

                                                                                       Vaše velká obdivovatelka  Ladislava Gurecká

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

MEDIA O “LO STUPENDO“ NAPSALY

 

“žebra lechtající komedie“ (The New York Post)

“upřímná fraška s grácií“ (New York Magazine)

“komedie s non stop smíchem“ (Variety)

“nejlepší rozjařeně bujará komedie“ (The Manchester Guardian)

 

Ken Ludwig
Narozen 1950 v Yorku, v Pennsylvanii. Absolvoval Trinity College  v Cambridgi a právnickou fakultu Harvardské univerzity, kde studoval  i muzikálové divadlo pod vedením Leonarda Bernsteina. Kromě toho se řadu let podrobně zabýval studiem Shakespearových her. Vedle psaní divadelních textů, muzikálových libret a filmových scénářů se stále věnuje právnické praxi v advokátní kanceláři Steptoe & Johnson. Za svou divadelní práci obdržel řadu prestižních ocenění (Awards Tony, Laurence Olivier, Helen Hayes a Outer Critics Circle). Je zakládajícím členem Shakespearova divadla ve Washingtonu, členem kolegia Národní nadace pro umění a divadelní festivaly, která každoročně uděluje cenu Marka Twaina za nejlepší komediální inscenaci. Mimoto vede na několika amerických univerzitách divadelní semináře.

Vedle Lo Stupendo napsal také hry Sullivan & Gilbert, Postmortem, Divine Fire (Božský plamen), Joy in Muldville (Radost v Muldville), Moon over Buffalo (Měsíc na Buffalem), Leading Ladies, novou adaptaci starší komedie z r. 1932 autorů Hechta a McArthura Twentieth Century z prostředí showbyznysu, napsal i scénář k filmu Franka Oze All Shook Up a je také autorem libret      k muzikálům Dobrodružství Toma Sawyera (The Adventures of Tom Sawyer) a Crazy for You, který získal v roce 1992 Tony Award a hrál se více jak pět let na Broadwayi a čtyři roky v londýnském West Endu.